O facce, sádře a bolístkách aneb Back2School U15

Původně to měl být pohodový turnaj, odkud jsme chtěli přivézt medaile. Nakonec to moc velká pohoda nebyla. Zápasy byly pořádně dramatické a hráči se nám postupně stěhovali z dugoutu do Thomayerovy nemocnice. Jedna jediná prohra nakonec rozhodla o tom, že si místo medaile vezeme pouze páté místo.

Tento turnaj je svým načasováním trochu specifický. Část hráčů na něm startuje plně rozehraná, protože léto tráví na hřišti a část si více užívá prázdninový režim. Je vždycky trochu s otazníkem, jak na tom kdo bude.

My jsme doufali, že po čtyřdenním soustředění v předchozím týdnu na tom budeme dobře. Na turnaji nás čekaly zápasy s celou českou špičkou a chtěli jsme do nich jít naplno, abychom se připravili na MČR, které je už za několik týdnů.

Na turnaj jsme odjížděli bez dvou opor Víti a Viktora, kteří podobně jako několik hráčů z dalších týmů odcestovali do Regensburgu na MLB kemp. S tím jsme počítali dopředu a brali to jako možnost většího herního času pro jiné hráče. To jsme ale ještě netušili, jak se bude turnaj vyvíjet.

Prvním soupeřem byla oslabená Třebíč, která na turnaj přijela jen v devíti hráčích. Celkem v poklidu si jdeme pro výhru, ale počítáme další ztrátu. Rup si po nešťastném slidu odnáší naraženou levou ruku a turnaj pro něj končí. 

Následují dva zápasy se silnými soupeři z Prahy. Zápas s Eagles byl vyrovnaný až do poslední směny a oba týmy ze sebe ždímaly to nejlepší. Nám se daří silně potrestat slabší nástup Eagles do 4. směny a po sérii chyb, met zdarma a hitů dáváme hned 6 bodů a je rozhodnuto.

Semifinále máme téměř jisté, se Sabatem můžeme dokonce i těsně prohrát. Ale mládežnický baseball takto nefunguje a jisté není nikdy nic. Přitom vše začalo tak hezky... Ve druhé směně dáváme na kvalitního Fadljeviče 6 bodů a ženeme ho z kopce. Místo toho, abychom si vedení hlídali ale nejdřív přichází několik erorů, pak několik bb a trefení a na závěr smršť hitů Sabatu. Suma sumárum jsme za dvě směny dostali 17 bodů. Místo semifinále nás čekají jen zápasy o udržení.

A co hůř, dál poctivě plníme marodku. Pokec po zápase se Sabatem míří se zlomeným palcem na noze rovnou do nemocnice a Mára, Mirek a Werny bojují s bolavými rukami. Zbytek turnaje tak při skládání sestavy řešíme spíše otázku, kdo může hrát a který mix sestavy nebude vypadat jako kdybychom losovali posty:)

Před námi byly ještě dva zápasy s Kotlářkou a Draky a kluci se s nimi poprali se ctí o čemž svědčí i dvě výhry. Zejména zápas s Draky, který rozhodoval až extrainning byl parádní. My jsme v něm byli spíš šťastnější než lepší, ale tak už to někdy bývá. Pochvalu zaslouží i nadhazovači, kteří šli na kopec s vědomím, že za nimi už další ruce prostě nejsou a dokázali nám oba zápasy i s nastavením odházet.

Sice odjíždíme pouze s pátým místem, na což nejsme letos moc zvyklí, ale prohráli jsme pouze 1 zápas, 4 vyhráli a kromě dvou směn se Sabatem jsme vzhledem k okolnostem hráli docela pěkný baseball. Někteří hráči si vyzkoušeli posty, které normálně nehrají nebo se dostali do pozice, kde oni měli v klíčovou chvíli tým podržet na kopci nebo předvést dlouhý odpal. Najednou to nebylo na oporách, ale na nich. Takové zkušenosti se neztratí a jinde než na turnaji, kde věci nevychází podle plánů by je kluci nezískali.

Příštích pár týdnů se dáme do pořádku, zahojíme rány a pak hurá na MČR.
Napsal: , dne: 04.09.2019 v 22:56
O facce, sádře a bolístkách aneb Back2School U15