Protože turnaj U14 má odlišné věkové rozdělení od českých soutěží, vyrazili jsme do Prahy s 8 hráči kategorie U15 a 6 hráči U13 a stejně tak trenérský tým se složil půl na půl. Ve skupině jsme měli Holanďany, Belgickou akademii a reprezentaci Polska.

Jako první nás čekal výběr Holland U14 A, což v Evropě většinou znamená toho nejtěžšího soupeře, co můžete potkat. Zápas ale plynul, my střídali nadhazovače v limitech a pořád čekali, kdy na nás Holanďané vlitnou. Nevlitli. V polovině zápasu dokonce vedeme 4:2. Soupeř v posledních dvou směnách nakonec otočil na 6:5 a poslal na kopec svého asi nejrychlejšího nadhazovače, který nás k ničemu nepustil. Ale stejně si po zápase říkáme, jestli jsme teď právě prohráli o bod s Holandskou repre, nebo co to je vlastně za výběr...

Po skautingu Belgie a Polska jsme viděli, že se asi nemáme čeho bát a v zápasech s těmito soupeři dostávají prostor všichni hráči. I tak vyhráváme dvakrát o rozdíl (12:2 a 17:7) a postupujeme z druhého místa do čtvrtfinále.

Tam jsme vyfasovali asi nejtěžšího možného soupeře. Francouzskou akademii. Jen pro ilustraci měli Francouzi po zápasech v základních skupinách na kontě 12HR. Všech ostatních 15 týmů dohromady mělo 7HR. Samozřejmě vládli i ostatním pálkařským statistikám a na třetí metě jim hrál 100kilový obr s fousy.

Na kopec posíláme Viktora, Francouzi nasazují solidního leváka s podobnou rychlostí. Začínáme na pálce. O jeden out a pět odpalů později je nutíme střídat. Na nového nadhazovače pokračujeme BB, 2B, BB, vedeme 6:0 a soupeř posílá na kopec svého obra.

Loni jsem byl na světové sérii LL Intermediate a myslel, že už nikdy neuvidím rychleji házejícího 14letého kluka, než byli top nadhazovači Portorika nebo Mexika. Francouzský pořízek by ale na světové sérii bez problémů patřil mezi top 3 nadhazovače turnaje. 80 mph na 15 metrů je smrtící rychlost.

Bylo jasné, že moc bodů už nepřidáme a zbytek zápasu budeme bránit svůj náskok. Viktor háže skvěle a první dvě směny má s nulou. Ve třetí ho po leadoff HR střídá Pokec a drží soupeře zkrátka. My navíc těžíme z minima maximum a dva hity + bb znamenají další dva body. Víc nám pořízek nedovoluje a dává nám 11 K. I tak nám to ale stačí a díky silné první směně a skvělému nadhozu vyhráváme 8:4.

V semifinále se znovu potkáváme s Holandským áčkem. Ti na nás vytahují closera z prvního zápasu, ale tentokrát se nám na něj daří a stejně jako proti Francouzům máme silný první útok. Tentokrát za 4 body. Holandská odpověď je drtivá a hned v dohrávce nám po smršti hitů a dvou našich chybách dávají hned 9 bodů. Kluci (a hlavně Bery na kopci) se však nesložili a další tří směny držíme s nulou a dotahujeme. Ve čtvrté směně pálí Pokec HR a snižuje už na 7:9. V poslední páté směně na dva outy pak přichází Filip Fukar a doublem vyrovnává zápas. Bohužel v dohrávce Holanďané pálí walk-off hit a tím končí náš sen o finále.

O bronz jsme si to rozdali s německou akademií a opět to je napínavá přetahovaná o každý bod. V zápase nás drží i dvojice ne zcela tradičních nadhazovačů Ukropec + Schwarzinger. Těsný náskok Němců mažeme v dohrávce zápasu, kdy Švarcík infield hitem srovnává na 5:5. V extrainningu soupeř skóruje třikrát, což je nad naše síly a po prohře 6:8 na nás zbývá medaile pouze bramborová. Soupeřův nadhazovač na nás v posledních třech směnách házel cca 80 % toček a my jsme na to zkrátka nenašli odpověď.

Čtvrté místo je ale stejně naprosto fantastický výsledek a jeden hit nás dělil od finále. Čelili jsme reprezentačním týmům, výběrům, akademiím a se všemi jsme drželi krok. Jsme nejlepším českým týmem turnaje a můžeme na sebe být hrdí. Nejlépe to vše shrnuje moment, kdy se nás kauč Němců ptal, jestli jsme něco jako Česká reprezentace. Když jsme mu odpověděli, že jsme normální klubový tým, tak nám to nechtěl věřit.

Jsem rád, že si Viktor a Pokec svými výkony na turnaji řekli o postup na další repre soustředění. Tým na nich stál na nadhozu, v obraně i na pálce a pozici opor zvládli. Moc mě těší, že se k nim výkony přidali i mladší hráči jako Werny, Patrik nebo Šimon, pro které turnaj byl velký fyzický i psychický test. A Švarcíkovi teda slibuju, že ho kromě catchera občas dám i na kopec.

Díky rodičům za podporu a pomoc, Čočovi, Adamovi a všem ostatním trenérům z kategorií U13 a 15. Velké díky i Honzovi Drábkovi a dalším, kteří tento skvělý turnaj organizují.