Samotná naše účast na turnaji nebyla automatická a museli jsme o ni bojovat na Poháru ČBA v červnu. Na Mistrovství postupovalo pouze šest nejlepších týmů, místo obvyklých osmi, takže chyběly mimo jiné družstva Třebíče a Eagles. Ve skupině nás čekala Ostrava a Technika Brno. Systém turnaje nebyl nastavený příliš dobře, všechny týmy ze skupin postupovaly do vyřazovacích bojů, což značně ubralo na atraktivnosti zápasů první den. Podle toho také vypadaly mnohé výsledky.
První zápas proti Ostravě začínáme na kopci se Štěpánem Vondráčkem. Ten ale bohužel nemůže najít strikezónu, musíme střídat a i Vojtovi Fejtovi trvá, než je schopen házet striky. Výsledkem je, že prohráváme po první směně 0:6. Skóre se zejména díky metám zdarma a několika dobrým odpalům Arrows navyšuje až na konečných 0:10 po pěti směnách. Nutno říct, že v poli jsme podali dobrý výkon. I na pálce jsme se dostali několikrát do skórovacích pozic. Bohužel pokud naši nadhazovačí nedokáží konstantně atackovat strikezónu, nemáme šanci odehrát dobrý zápas.
Ve druhém utkání ve skupině začínáme proti Technice na kopci s Danem Ondrouškem, ten má limit pouze třicet nadhozu, protože se letos potýkal se zraněními. Nadhozy mu stačí na necelé dvě směny, poté ho střídá Adam Hrazdílek. Ten ukáže skvělou formu a odhází výborně celý zbytek utkání. V útoku dostáváme soupeře pod konstatní tlak, mimo jiné i díky divokosti jeho nadhozů. Za dvě hodiny vítězíme 6:4 a obsazujeme druhé místo ve skupině.
Čtvrtfinále, ke kterému nastupujeme v sobotu ráno, je z pohledu turnaje klíčové. Výhra v něm znamená boj o medaile. Prohra potom utkání o nezajímavé předposlední místo. Dopředu víme, co nás čeká. Tempo je zde celkově podprůměrným týmem, nicméně na zápas s námi mají připraveného Adama Pokorného, jednoho z nejlepších nadhazovačů juniorského věku a my víme, že to bude znamenat těžký zápas. Kvalitiní nadhazovač v této kategorii dokokáže zcela změnit šance týmu na vítězství v zápasu. I my stavíme kvalitního nadhazovače - Filipa Clause. Ten má v průběhu zápasu problémy s kontrolou fastu, ale ukazuje zkušenosti, když se více spolehne na dobrou točku a bezpečně nás dovede až do předposlední směny zápasu, což se ukazuje jako rozhodující. V útoku se nám daří dávat nadhozy do hry a nemáme moc strikeoutů, za což musíme kluky pochválit. Hit a stažené body si připisuje naše posila z kadetů Dan Krejčí. Do poslední směny tedy jdeme za stavu 2:2. V ní zaúřadují naši nezkušenější pálkaři, když Filip Claus a Vojta Menšík páli dva doubly po sobě. Dobíháme dvakrát a vítězíme 4:2.
Ještě v sobotu nás čeká semifinálový zápas proti Drakům Brno. Jedním z hlavních rozdílů mezi dobrými a nejlepšími týmy v této kategorii je počet kvalitních a zkušených nadhozů. To je i případ našeho zápasu s Draky. Za Draky začíná Filip Čapka, my stavíme na kopec Kubu Mánka. Ten ukazuje, že udělal za poslední dvě sezóny na kopci značné pokroky. Hází velké množství striků, a to i z technických nadhozů. Na jiný tým by to mohlo platit, ale bohužel na zkušené pálkaře Draků to nestačí. Utkání končí po pěti směnách 1:11.
V neděli stojí jediná překážka mezi námi a bronzovou medailí - Technika Brno. Nadhazovat začíná Vojta Menšík, který ještě neví, že si svým výkonem zaslouží ocenění nejlepší nadhazovač turnaje. Technika vysílá na kopec Adama Wechslera. Utkání ovládají obrany. Za celý zápas padne pouze osm hitů. O to více nás mrzí, že když jsme na metě, děláme hloupé chyby v baserunningu. Do poslední směny vstupujeme za skóre 0:1 ve prospěch Techniky. Víme, že potřebujeme jeden doběh, abychom zůstali ve hře. Prvním pálkařem je Dan Štoudek který bere trefení z prvního nadhozu. Dalibor Jirda hraje pro tým a posouvá ho sebeobětovací úlivkou na druhou metu. Clutch hitem ho na domácí metu posílá Dan Krejčí. S první metou obsazenou a jedním outem posíláme na pálku poprvé za turnaj maroda Martina Clause. Ten pálí linedrive, který chytá druhá meta ve skoku, a zahrává doubleplay, protože Dan se nestačí vráti na první metu včas. Jdeme tedy do extrainningu, kdy se začíná pálit s první a druhou metou obsazenou. Soupeři se nedaří posunout běžce úlivkou a místo toho pálí do doubleplay. Poté zahráváme i třetí out směny a jdeme pálit. Dan Ondroušek dělá to, co se Technice nepovedlo - posouvá běžce na druhou a třetí metu úlivkou. V dugoutu i v hledišti to vře, jsme jen jednu metovou vzdálenost od vítězství a na pálku jde Vojta Menšík. Jeho stav je snad nekonečný. Plný stav, dva foulbally. Osmý nadhoz posílá vzduchem do zadního pole. Po chvíli napětí je jasné, že toto bude stačit. Běžec z třetí mety dobíhá pro vítězný bod. Celý dugout vybíhá slavit a my trenéři s nimi.
Bronzové medaile jsou pro nás velkým úspěchem. Změna v přístupu hráčů je na tomto turnaji očividná. Držíme při sobě v téměř jakékoliv situaci. Přístup na pálce je zcela odlišný od začátku sezóny a poháru. Veškerou tíhu na sobě nenesou dva klíčoví hráčí, ale je rovnoměrně rozprostřena mezi celý tým. Kdokoliv může odpálit a žádný out není automatický. To se projevuje naplno v posledním utkání, které otáčíme v posledních dvou směnách s druhou polovinou lineupu. Především touto změnou přístupu si hráči sami zasloužili bronzové medaile. Uznání si potom zaslouží hráči starších kadetů, kteří nám pomáhali celou sezónu a rozhodně nebyli do počtu. I díky jsme byli jedním z nejmladších týmů v soutěži.
Závěrečné poděkování patří jako vždy rodičům. Díky nim jsme měli ten luxus jezdit na zápasy auty a na MČR nás přijeli podpořit v hojném počtu. Snad jsme jim aspoň něco splatili našimi výkony. Děkujeme!!!

Za trenérský tým